Jsem studentkou navazujícího magisterského programu Biochemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého. Svou diplomovou práci realizuji na Ústavu molekulární a translační medicíny, kde se zabývám metabolomickou analýzou krevní plazmy pacientů s rakovinou plic a žaludku. Vedle studia biochemie se zároveň podílím na výzkumných projektech zaměřených na vývoj a optimalizaci analytických metod na Katedře analytické chemie. Právě propojení biochemie, analytické chemie a klinické medicíny mě přivedlo k tématu včasné diagnostiky.

Včasná diagnostika patří mezi největší výzvy současné medicíny. Mnoho onemocnění se totiž projeví až ve chvíli, kdy jsou možnosti léčby výrazně omezené nebo zcela nedostatečné. Právě zde nabízí velký potenciál metabolomická analýza, která dokáže z jediného vzorku krve zachytit změny probíhající v organismu a přispět k hlubšímu porozumění jednotlivým onemocněním.

Ve svém výzkumu se snažím porozumět tomu, jak se nádorová onemocnění plic a žaludku promítají do metabolického složení krevní plazmy. V budoucnu by právě tyto změny mohly pomoci při vývoji nových diagnostických postupů a usnadnit dřívější odhalení onemocnění. Aby se však metabolomická analýza mohla stát běžnou součástí klinické diagnostiky, je nezbytné porozumět celému procesu jejího vývoje, standardizace a zavádění do nemocniční praxe.

Právě díky podpoře Nadačního fondu Univerzity Palackého budu mít možnost podstoupit stáž ve Fakultní nemocnici v Oslu, kde budu spolupracovat s odborníky, kteří patří mezi evropské průkopníky klinické metabolomiky a dlouhodobě se věnují vývoji a implementaci metabolomických metod do rutinní nemocniční diagnostiky. Získané zkušenosti mi pomohou nejen při zpracování diplomové práce, ale také k lepšímu pochopení celého procesu převodu moderních analytických metod z výzkumu do klinické praxe. Jsem velmi vděčná Nadačnímu fondu Univerzity Palackého za důvěru a podporu, díky nimž mohu tuto jedinečnou příležitost využít. Věřím, že získané zkušenosti zúročím nejen ve svém dalším výzkumu, ale i v budoucím profesním životě.

Jsem studentem doktorského studia oboru Experimentální biologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, čímž si plním svůj dětský sen pracovat ve vědě. Rostliny jsou odjakživa předmětem mé fascinace a vždy jsem toužil přetavit toto nadšení na něco prospěšného pro celou společnost.

V rámci mého výzkumného projektu jsem si zadal za cíl popsat vliv světelných signálních drah na regulaci akvaporinů a jak tento regulační mechanismus moduluje odpověď celé rostliny během stresových podmínek. Zvolil jsem si jako modelovou rostlinu rajče, protože vykazuje široké spektrum zajímavých adaptivních reakcí vůči abiotickému stresu a má ekonomický potenciál.

Akvaporiny jsou transmembránové proteiny, které zajišťují pasivní transport vody mezi rostlinnou buňkou a okolím, též se podílejí na její intracelulární distribuci. Tyto proteiny představují hlavní mechanismus obrany rostlin v reakcích na sucho, teplotní šok nebo salinitu. Metodou RNAseq jsem zjistil, že genová exprese akvaporinů je silně regulována kvalitou světla. Objevil jsem, že během fotomorfogeneze při stresových podmínkách hraje roli zprostředkovatele této signální dráhy bZIP transkripční faktor. Dalším cílem je tedy vytvořit mutantní linii v tomto bZIP metodou CRISPR/Cas9 a rovněž ověřit protein-DNA interakce bZIP a akvaporinů, což by pomohlo k hlubšímu porozumění celé problematiky.

Příspěvek Nadačního fondu Univerzity Palackého mi umožní vycestovat na zahraniční výzkumnou stáž a naučit se nové molekulárně-biologické a bioinformatické metody, které mohu uplatnit k získání nových poznatků v rámci studované problematiky.

Chemie pro mě není nudný soubor vzorců v učebnicích, ale fascinující detektivka, kde každý může zachraňovat svět. V lavicích škol se ale často setkáváme se strachem z „nepochopitelné“ vědy a s nezájmem. Mým cílem je tuto bariéru strhnout a ukázat, že věda je jedno velké dobrodružství, které se dá zažít na vlastní kůži.

Jsem studentem doktorského programu Didaktika chemie a na Katedře anorganické chemie vyvíjím unikátní kriminální únikové hry, jako je úspěšný „Dům ticha“. Celé to funguje na principu „žáci vs. hra“. Školní třída se promění v místo činu, audionahrávky vtáhnou žáky do děje a oni se v týmech stávají vyšetřovateli reálných případů. Touha rozluštit záhadu v nich probouzí neuvěřitelný zápal a vnitřní motivaci.

Náš projekt „Krimi-biometrie“ jde ale ještě dál – díváme se totiž přímo „pod kapotu“ lidského myšlení. Zatímco žáci naplno řeší záhadu, my pomocí špičkových nástrojů (EEG, EKG) a termokamery v reálném čase sledujeme jejich emoce a to, jak jejich mozek pracuje. Hledáme ten přesný moment, kdy se v nich zažehne jiskra poznání. Díky těmto datům navíc dokážeme navrhnout experimenty pro nevidomé žáky tak, že mohou v laboratoři pracovat úplně samostatně, bez neustálé pomoci asistenta.

Podpora Nadačního fondu UP mi pomůže k pořízení profesionální termokamery FLIR, která je pro náš výzkum naprostým game-changerem. S touto technikou v batohu vyrazím na stáž do Slovinska a mezinárodní testování našich her rozjedeme také na Slovensku a v Polsku. Podpora Nadačního fondu je pro mě mostem k tomu, aby se česká didaktika chemie posouvala na světovou úroveň a naše hry přinášely radost z objevování žákům v běžných školách i v zahraničí. Jednoduše chci ukázat, že moderní věda v kombinaci s nadšením dokáže měnit pravidla hry ve vzdělávání.

Som doktorandka na katedre Chemickej biológie na Prírodovedeckej fakulte Univerzity Palackého v Olomouci. Vo svojom výskume sa venujem vývoju novej generácie „inteligentných“ biopesticídov založených na rastlinných hormónoch – cytokinínoch. Tieto látky majú potenciál posilňovať prirodzenú imunitu rastlín bez toho, aby zaťažovali okolité životné prostredie.

Konkrétne pracujem s cytokinínmi, ktoré nesú cukornú zložku, manózu. Takéto deriváty dokážu cielene aktivovať obranné mechanizmy rastlín, takže lepšie odolávajú suchu, chorobám a ďalším prejavom klimatickej zmeny. Vnímam ich ako „prírodné vakcíny“ pre poľné plodiny – namiesto agresívneho ničenia škodcov pomáhajú rastlinám brániť sa vlastnými silami.

Pri syntéze týchto zlúčenín som narazila na zásadný problém: vzniká zmes dvoch foriem, z ktorých len jedna (β-anomér) je biologicky účinná. Pokiaľ nedokážem pripraviť takmer čistý β-izomér, nie je možné látky seriózne testovať v biologických experimentoch ani uvažovať o ich praktickom nasadení v poľnohospodárstve. Práve preto je pre mňa kľúčová plánovaná výskumná stáž v laboratóriu ICMPE na Université Paris-Est Créteil.

V Paríži chcem využiť unikátne know-how tímu vedeného Dr. Michaelom Rivardom a naučiť sa metodiky, ktoré mi umožnia zaviesť absolútnu anomerickú kontrolu – teda takú syntézu, pri ktorej vzniká takmer výhradne biologicky aktívna forma látky. Budem pracovať so špeciálnymi ochrannými skupinami a riadeným mikrovlnným ohrevom, ktoré umožňujú šetrne pripravovať aj veľmi citlivé deriváty. Súčasťou môjho projektu je aj vývoj čistiaceho protokolu založeného na hydrofilnej chromatografii (HILIC), vďaka ktorému môžem dosiahnuť čistotu produktov nad 98%.

Podpora nadačného fondu je pre mňa zásadná, pretože mi umožní preklenúť rozdiel medzi možnostami domáceho pracoviska a technickými nárokmi projektu. Umožní mi pracovať s prístrojovým vybavením, ktoré v Olomouci nemáme, a získané skúsenosti po návrate preniesť na našu fakultu. V osobnej rovine vnímam túto príležitosť ako cestu, ako využiť svoje nadanie v organickej chémii na reálnu pomoc poľnohospodárstvu, spotrebiteľom aj životnému prostrediu – a prispieť k tomu, aby sme dokázali nakŕmiť rastúcu populáciu bez ďalšej devastácie našej krajiny.

Jsem historička umění a doktorandka na Katedře dějin umění Univerzity Palackého v Olomouci a v Ústavu dějin umění Akademie věd ČR. Ve svém výzkumu se zabývám československým uměním 60. let a především tím, jak se prosazovalo za hranicemi socialistického Československa. Ve své disertační práci sleduji zahraniční skupinové výstavy československého umění v letech 1960–1970 a prostřednictvím jejich příběhů zkoumám kulturní kontakty mezi východní a západní Evropou v období studené války. Zajímá mě, jakým způsobem se českoslovenští umělci dostávali na západní výstavní scénu, kdo jim tyto kontakty zprostředkovával a jak jejich tvorbu vnímalo zahraniční publikum. Projekt, se kterým jsem se přihlásila do výzvy Nadačního fondu UP, nese název „S nadějí, že spolupráce nezůstane bez odezvy: československé umění v západním Německu 1960–1970“.

Šedesátá léta byla mimořádným obdobím. Zejména po roce 1964 se československé umění začalo stále intenzivněji objevovat v západoevropských galeriích, muzeích a na mezinárodních přehlídkách. Jedním z nejdůležitějších partnerů bylo západní Německo, kde vznikla hustá síť kontaktů mezi československými umělci, kurátory a místními institucemi. Z německé strany přitom evidentně nešlo jen o oficiální kulturní diplomacii, ale také o upřímný zájem o současné umění vznikající na druhé straně železné opony. Právě tuto dosud málo zpracovanou kapitolu chci podrobněji rekonstruovat prostřednictvím archivního výzkumu v Bochumi, Essenu, Frankfurtu, Stuttgartu a dalších německých městech. Nejde přitom jen o jednotlivé výstavy: jejich prostřednictvím lze ukázat, že kulturní železná opona nebyla zdaleka tak neprostupná, jak si ji dnes často představujeme.

Podpora nadačního fondu mi umožní uskutečnit výzkum přímo v německých archivech a pracovat s materiály, které nejsou dostupné v České republice ani digitalizované. Zároveň mi dovolí rozšířit výzkumný pobyt na Ruhrské univerzitě v Bochumi pod vedením prof. Heidi Hein-Kircher, která se dlouhodobě zabývá československými dějinami. Zároveň projekt otevírá prostor pro dlouhodobější česko-německou odbornou a institucionální spolupráci, zejména mezi Univerzitou Palackého v Olomouci a Ruhrskou univerzitou v Bochumi, na kterou bude možné navázat v dalších letech. Důležitou součástí pobytu pro mě bude také možnost představit výsledky svého výzkumu nejen českému, ale i německému a mezinárodnímu publiku, zejména ve spolupráci s Kunstmuseum Bochum. Připomenutí konkrétních příběhů, spolupráce mezi československými a německými umělci, kurátory a institucemi tak může přispět nejen k přesnějšímu poznání evropských dějin studené války, ale především k hlubšímu porozumění společné česko-německé minulosti a k vědomí, že vzájemný dialog má mnohem silnější kořeny, než se může zdát.

I když jsem původně vystudoval bakalářský a magisterský studijní program zaměřený na učitelství chemie a biologie pro střední školy, bakalářskou a magisterskou práci jsem zasvětil studiu protirakovinných sloučenin platiny. Práce v laboratoři mě nadchla a po magisterském studiu jsem se rozhodl dále pokračovat v doktorském studiu. Nyní jsem studentem 1. ročníku doktorského programu „Anorganická chemie“ na katedře anorganické chemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Zde se věnuji syntéze a analýze koordinačních sloučenin s biologickou aktivitou. Projekt, se kterým jsem se přihlásil do 11. výzvy Nadačního fondu UP, nese název „Fotoaktivovatelné komplexy platinových kovů pro protinádorovou terapii“.

Léčba onkologických onemocnění má v nynější době stále své limity a nevýhody. Od značných vedlejších účinků počínaje, přes potlačení imunity a rezistenci vůči léčivům, po velkou invazivnost konče. Proto se věda neustále snaží přijít s lepšími alternativami, jak tuto nemoc léčit. Těmi je i tzv. fotoaktivovatelná (PACT) a fotodynamická (PDT) terapie. Principem obou přístupů je podání neaktivní formy léčiva, která nemá biologický účinek a nemůže tak působit na buňky. Po ozáření světlem různé vlnové délky (resp. barvy) se látka aktivuje a následně dojde např. k produkci kyslíkových radikálů, které mohou ničit různé buněčné struktury. Přidanou hodnotou těchto komplexů je multicílové působení na různé buněčné organely skrz uvolnitelné bioaktivní části komplexů.

V rámci tohoto projektu budu připravovat nové fotoaktivovatelné koordinační sloučeniny s rutheniem, rhodiem či iridiem a následně je blíže studovat. I když existuje široká škála fotoaktivovatelných komplexů platinových kovů, je vhodné je neustále upravovat a zlepšovat jejich biologickou aktivitu, rozpustnost ve vodě a schopnost absorbovat vhodné aktivační vlnové délky. Při studiu těchto sloučenin budu používat především vysokoúčinnou kapalinovou chromatografii (HPLC), která mi pomůže při měření stabilit ve vodném prostředí nebo při studiu interakce připravených látek s některými významnými bio(makro)molekulami.

Díky štědré podpoře Nadačního fondu budu moci nakoupit potřebný analytický materiál právě pro analýzy pomocí HPLC, ale i při analýzách pomocí ultrafialovo-viditelné spektroskopie (UV-vis). Zbylé finance poté použiji k zúčastnění se prestižní mezinárodní konference ICBIC 2027 v Yorku v Anglii, kde načerpám nové zkušenosti, poznatky, představím výsledky své výzkumné práce a navážu spolupráci s dalšími vědci v této problematice. Nedocenitelnou oblastí Nadačního fondu je pro mě i nabídka pomoci při osobním a profesním rozvoji.

Závěrem bych Nadačnímu fondu z celého srdce poděkoval. Podporu mladých vědců vnímám jako důležitou investici a krok nejen k individuálnímu rozvoji, ale také k prosperitě naší Alma Mater a prosperitě celé společnosti.

Jsem studentem doktorského studijního programu Geologie na Katedře geologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Díky svému odbornému zázemí v oblasti ropného inženýrství a dlouhodobému zájmu o udržitelné energetické technologie se ve výzkumu zaměřuji na geologické ukládání oxidu uhličitého (CO₂), které patří mezi perspektivní přístupy ke snižování emisí skleníkových plynů a podpoře přechodu k nízkouhlíkové budoucnosti. Můj současný projekt zkoumá, zda mohou uhelné sloje v české části Hornoslezské pánve bezpečně a dlouhodobě sloužit k ukládání zachyceného oxidu uhličitého.

Na tomto oboru mě nejvíce fascinuje skutečnost, že propojuje několik vědních a technických disciplín při řešení jednoho globálního problému. Můj výzkum kombinuje geologii, inženýrství, geochemii, petrologii uhlí, laboratorní experimenty a techno-ekonomické hodnocení. Cílem je posoudit nejen vědeckou proveditelnost ukládání CO₂, ale také jeho praktické možnosti. Studiem interakce mezi oxidem uhličitým a uhlím za podmínek podobných těm v hlubokém podzemí se snažím prohloubit poznání úložného potenciálu českých uhelných formací a přispět k rozvoji výzkumu geologického ukládání uhlíku v České republice.

Podpora Nadačního fondu Univerzity Palackého mi umožní absolvovat tříměsíční výzkumnou stáž na Teesside University ve Spojeném království, kde budu spolupracovat s mezinárodně uznávanými odborníky v oblasti ukládání uhlíku. Během pobytu získám praktické zkušenosti se specializovaným laboratorním vybavením, které umožňuje simulovat injektáž CO₂ do uhelných slojí za podmínek odpovídajících reálnému horninovému prostředí. Zároveň budu dále rozvíjet inženýrské přístupy k hodnocení chování úložiště a propojení laboratorních výsledků s techno-ekonomickými analýzami, které mohou pomoci lépe posoudit proveditelnost budoucích projektů CCS.

Věřím, že řešení klimatické změny vyžaduje úzkou spolupráci vědců a inženýrů napříč obory i zeměmi. Velmi si vážím podpory Nadačního fondu Univerzity Palackého, který investuje do mého odborného rozvoje a podporuje mezinárodní výzkumnou spolupráci. Tato příležitost nejen posílí mou disertační práci, ale také mi umožní přispět k dalšímu rozvoji technologií ukládání uhlíku a jejich budoucímu využití v České republice i v zahraničí.

Neurodiverzita pro mě není jen téma, ale osobní zkušenost. Díky pozitivnímu přístupu ke svému ADHD jsem se naučila hledat způsoby, jak proměnit rozdílné vnímání světa v přednost – a pomáhat tak i dalším neurodivergentním lidem nacházet rovnováhu, porozumění a sebedůvěru.

Studuji navazující magisterské studium Tělesnou výchovu a sport – Rekreologii na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého a zároveň využívám možnosti univerzity vzdělávat se i v dalších oborech. Ráda propojuji vzdělávání, pohyb a kreativní přístup k řešení problémů – baví mě objevovat, jak se různé oblasti mohou doplňovat, přinášet nové perspektivy a společně vytvářet nápady s reálným dopadem.

Na začátku magisterského studia jsem založila projekt ADHD superpower, z něhož postupně vznikla nezisková organizace ADHD Academy z. s. Od té doby jsem měla možnost lektorovat desítky besed, přednášek a workshopů – od dětí z nízkoprahových zařízení až po manažery mezinárodních firem. Cílem mé práce je zlepšovat porozumění ADHD a neurodiverzitě a hlavně pomáhat lidem, kterých se toto téma osobně dotýká.

Díky podpoře Nadačního fondu Univerzity Palackého aktuálně pracuji na vývoji fidget předmětů – malých pomůcek do ruky, které pomáhají redukovat stres, zvyšovat soustředění a poskytují jemnou fyzickou stimulaci, díky níž se lépe reguluje pozornost i energie při práci nebo studiu. Nahradí tak rozbité propisky a drobné zlozvyky, které si často ani neuvědomujeme. Cílem je vytvořit sadu fidgetů vhodných do studijního a pracovního prostředí – tedy takových, které jsou funkční, estetické, tiché a nerozptylující okolí, ale zároveň poskytují potřebnou stimulaci pro uvolnění napětí a udržení pozornosti. Tyto pomůcky vznikají s ohledem na potřeby lidí s ADHD i všech, kteří hledají rovnováhu mezi výkonem a pohodou.

Součástí projektu je i návrh prostoru přívětivého pro neurodivergentní studenty, který by na univerzitě podpořil inkluzi, spolupráci a duševní zdraví. Více o mé práci najdete na adhdsuperpower.cz.

Vrstvení barev, použité pigmenty ve středověkých iluminacích se do nedávna studovaly pouze tzv. okem, protože nebylo možné využít invazivní metody analýz vzhledem k jejich malé velikosti a tenké barevné vrstvě. Avšak toto pozorování neodhalí přesné složení a pokládání barev na sebe, což člověk zjistí až při snaze o technologickou kopii iluminace. Možnost získání přesnějších informací se naskytla s novým typem neinvazivních metod pomocí převozných přístrojů, které vlastní Ústav anorganické chemie AV ČR jako jediná instituce v ČR.

Dokončuji doktorské studium na Katedře historie Univerzity Palackého a ve svém bádání doplňuji data k výzkumu středověkých knižních iluminací, týkající se především techniky jejich malby a použití malířského materiálu napříč regiony a staletími. Hlavním zdrojem jsou iluminace vzácných rukopisů z olomouckých institucí, jako je Vědecká knihovna a knihovna Metropolitní kapituly uložená v olomoucké pobočce Zemského archivu Opava. Vybrané vzorky s největší barevnou škálou, složitostí malířských technik a zlacení byly podrobeny neinvazivním chemickým analýzám. Na základě jejich výsledků vytvořím technologické kopie originálních iluminací a postup malby bude porovnán se zachovanými popisy ve středověkých receptářích a traktátech.

K celému projektu mě inspirovaly již realizované výzkumy ve Velké Británii pod vedením Dr. Stelly Panayotové (University of Cambridge). Jeho výjimečnost spočívá v propojení historického bádání (středověké receptáře, traktáty), malířského experimentu (technologické kopie iluminací) s daty chemických analýz. Zároveň slouží k otevření mezioborové spolupráce a ke spolupráci institucí (Univerzita Palackého, Arcibiskupství olomoucké, Akademie věd, Vědecká knihovna a Zemský archiv v Opavě, pob. Olomouc), na kterou se dá navázat v dalších letech.

Díky podpoře Nadačního fondu budu moci dokončit svoji disertační práci a namalovat technologické kopie iluminací, které v mnoha případech obsahují plátkové zlato, stříbro, pigmenty z minerálů jako je lapis lazuli, malachit, azurit. Výstavu těchto kopií budete moci zhlédnout v Červeném kostele VKOL během zářijových Dnů evropského dědictví v roce 2027.

Představte si částice, které vaším tělem každou sekundu proletí ve stovkách bilionů, a přitom je téměř nelze zachytit. Jako studentka druhého ročníku doktorského studia oboru Aplikovaná fyzika na Přírodovědecké fakultě se podílím na výzkumu těchto záhadných částic – neutrin.

Neutrina jsou elementární částice bez elektrického náboje a s nepatrnou hmotností, které s hmotou reagují jen nesmírně slabě. Vznikají v jaderných reakcích ve Slunci, při výbuchu supernovy, v zemské atmosféře i v jaderných reaktorech. Přestože je jich ve vesmíru obrovské množství, jejich vlastnosti dodnes patří k největším otevřeným otázkám fyziky. Právě díky těmto vlastnostem dnes víme, že naše teorie mikrosvěta, tzv. Standardní model, je neúplná. Podle ní by totiž neutrina neměla mít žádnou hmotnost. Experimenty však prokázaly, že se neutrina během letu mění z jednoho druhu na jiný, a to je možné jen tehdy, pokud hmotnost mají. Neutrina nám také mohou pomoci odpovědět na jednu z největších záhad vesmíru: proč v něm převládá hmota nad antihmotou.

V rámci základního výzkumu neutrin dochází také ke zdokonalení technologií, které jsou následně použitelné v přímé praxi, např. fotonásobičů velmi citlivých detektorů světla, které se využívají v medicíně, například při zobrazovacích metodách.

Jedním z přelomových neutrinových experimentů současnosti je experiment Hyper-Kamiokande, čerenkovský detektor nové generace, který vzniká v Kamioce v Japonsku jako nástupce úspěšného detektoru Super-Kamiokande. Půjde o obří nádrž ultračisté vody ukrytou uvnitř hory, vysokou 71 metrů a širokou 68 metrů, jejíž stěny pokryje 20 000 fotonásobičů. Ty zachytí slabé záblesky světla, které vznikají při ojedinělých interakcích neutrin s vodou.

Nadšení a zápal pro hledání odpovědí na otázky, které neutrina otevírají, mě motivovaly k vytvoření projektu „Přímá účast na budování mezinárodního experimentu Hyper-Kamiokande aneb Na stopě nepolapitelným částicím vesmíru”, se kterým jsem se přihlásila do výzvy Nadačního fondu Univerzity Palackého v Olomouci. Jeho cílem je propojit mé dosavadní analýzy a zkušenosti z experimentu Water Cherenkov Test Experiment v CERNu s vědeckými aktivitami a výstavbou neutrinového detektoru Hyper-Kamiokande v Japonsku, mj. formou účasti na konstrukčních směnách. Ráda bych se tak podílela na odkrývání dosud nezodpovězených fyzikálních otázek a přispěla ke studiu neutrin i ke zdokonalení použitých technologií. Protože je detektor aktuálně ve výstavbě, mám jedinečnou příležitost být u zrodu přelomového experimentu a stát se jedním ze spoluautorů. A právě neocenitelná podpora Nadačního fondu Univerzity Palackého mi umožní těchto cílů dosáhnout.