Jsem spektroskopický maniak

Přesně to o sobě říká Martina Medvedíková, doktorandka v oboru Lékařská farmakologie, která se věnuje průlomovému projektu v rámci diagnostiky nádorových onemocnění lymfatických uzlin. Hlavní metodou je právě spektroskopie. Výzkum, který Martině umožnil Nadační fond Univerzity Palackého, povede v ideálním případě k tomu, že rozpoznání zhoubného lymfomu nebude trvat několik dní, ale jen pár minut. Tím pádem budou mít pacienti mnohem vyšší pravděpodobnost uzdravení, nebo alespoň potlačení daného onemocnění. Metoda je oproti stávajícím i mnohem levnější, takže to, že by českému zdravotnictví mohla ušetřit milióny ročně, je už jen třešnička na dortu.

Jako malá jste chtěla být lékařkou. Co vás nakonec vedlo k tomu vydat se na cestu vědeckého bádání?

Ano, chtěla jsem být lékařskou. Postupem času jsem ale zjistila, že bych lidem chtěla pomáhat jinou formou. Abych pochopila, jak to v lidském těle funguje, rozhodla jsem se pro studium biochemie. Bakalářskou práci jsem ale odevzdávala na Ústavu farmakologie, kterému jsem zůstala věrná dodnes. I když se tedy mé původní plány změnily, svůj sen pomáhat lidem si plním. Zajímá mě, jak urychlit a vylepšit diagnostiku onemocnění v onkologické praxi. Protože právě včasná, a hlavně rychlá diagnostika, je klíčem pro úspěšné vyléčení nebo alespoň pro potlačení daného typu rakoviny.

Nadační fond vám poskytl 142 000 Kč. Jak jste s nimi naložila?

Díky tomuto štědrému příspěvku jsem mohla projekt především vůbec odstartovat. Analýza, jako taková, není finančně náročná, ale velmi zásadní a důležitý je spotřební materiál, především speciální podložní sklíčko. Jedno takové sklíčko stojí v řádu tisíců korun.  Technologické zázemí, které mám k dispozici, umožňuje špičkovou analýzu vzorků, ale je časově náročné. Proto využívám technologii vysokorychlostního snímání, která dramaticky zkracuje čas potřebný k naskenování vzorku. Tato technologie ale donedávna nebyla v ČR dostupná. V současnosti je na infrastruktuře CEITEC Brno. Z Olomouce, kde působím, tedy poměrně dobře dostupná. Mohu si tam pronajmout strojový čas a po zaškolení na něm i samostatně pracovat. I to je další položka z mého rozpočtu. V neposlední řadě finance využiji na šesti týdenní zahraniční stáž v Manchesteru.

Bylo by možné vše výše uvedené uskutečnit i bez zmíněné podpory fondu?

Jak už jsem zmínila, díky příspěvku NF UP jsem vůbec mohla daný projekt „rozjet“. Což pro mě byl ten prvotní pozitivní impuls. Neříkám, že bychom tento projekt poslali, jak se říká, do kytek, ale bylo by to daleko složitější. Výsledky budou základem pro podání dalších ať už tuzemských nebo mezinárodních projektů.

Jaké kroky vás ve vašem výzkumu v nejbližší době čekají?

Bohužel každý den není posvícení a ve vědě to platí dvojnásob. Do nedávna jsme se potýkali s velkými technickými problémy. Teď už by mělo být vše v pořádku. Máme předpřipravený soubor tkání pacientů. Z nich dostaneme až statisíce spekter, která v sobě nesou informaci o chemickém složení vzorku. Vyhodnocování dat pomocí matematických metod už neprovádím já. Je to „vyšší dívčí“, na které se alespoň částečně podílím. Ale zpět k vaší otázce, v nejbližší době budu mít, jak vidíte, hodně napilno.

Proč zmiňovaná metoda nediagnostikuje i jiné druhy nádorů?

Po celém světě je několik týmů, které se snaží využít infračervenou spektroskopii pro propojení biomedicínských oborů v klinické praxi. Například právě v Manchesteru se zabývají odlišením nenádorové a nádorové tkáně prostaty. Bohužel ale zavést něco do klinické praxe je časově velmi náročné a jak se říká, vše nejde hned. Pro tuto aplikaci je však potřeba velký vzorek pacientů, aby se určil správný algoritmus. Což je samozřejmě to nejtěžší. I u naší práce je důležité říci, že pokud se nám ta hypotéza potvrdí, není možné ji ihned přenést do „ordinace“. Jedná se o technologii pro základní výzkum, a pokud se vše podaří, mohly by být vytvořeny právě další aplikace. Čím více by jich bylo, tím více by to bylo motivující pro průmyslová odvětví. A ta by tuto metodu mohly přetvořit do rychlejší formy.

Téma, o němž mluvíme, je velmi zajímavé a dává určitou naději. Jste jediná, která se mu v ČR věnuje?

Mé výzkumné záměry jsou poměrně ambiciózní a tím pádem v rámci České republiky i výjimečné. Projekt totiž propojuje hned několik oborů, velmi jednoduše řečeno od fyziky přes medicínu po matematiku. Některé projekty zaměřené na dílčí aspekty mého projektu se u nás řeší, ale takto komplexní propojení oborů je dle mého mínění vzácné.

Říká se, že profese a její zaměření člověka samozřejmě nějakým způsobem ovlivňuje i v normálním životě. Vy se denně věnujete problematice, která, eufemisticky řečeno, není dvakrát pozitivní. Jaký dopad to má na váš život? Snažíte se sportovat, jíst zdravě, nestresovat se atd.? Nebo naopak nemoc, kterou studujete, vnímáte už pouze jako vědeckou záležitost.

Tady ty věci si vůbec nepřipouštím. Beru to jako práci, která mě baví a která by mohla přinést užitek dalším lidem. Samozřejmě, pokud člověk na něco přijde, ať už je to zázračný lék, technologie nebo další věci, tak to má povznášející účinek. Ale rozhodně to nemá vliv na můj život. I když…možná ano. V práci trávím hodně času, občas i do večerních hodinJ.

Když jste prezentovala svůj projekt na AFO 2018, zaujala mě otázka na jednom slidu, která zněla: „Má něco společného navádění raket a diagnóza rakoviny?“ Opravdu je tam nějaká spojitost?

Ano, technologie, kterou používám, má společného jmenovatele s technologií navádění raket. Je to tzv. FPA detektor. Toto technologické zařízení je souborem obrazových snímačů, které zachytávají infračervené záření. Takže se používá k navádění raket k vytyčenému cíli, u mého měření rapidně zrychluje celé měření díky vysokorychlostnímu snímání, kdy v jeden okamžik snímá až 16 tisíc spekter. Dokonce tyto detektory zahrnují senzory pro střely a ostatní zbraně. 

Je možné, že tento článek bude číst někdo, kdo se rozhoduje, zda Nadační fond Univerzity Palackého finančně podpořit. Co byste takovému člověku vzkázala?

Ať neváhá! Student totiž získá nejednu obrovskou příležitost. Může být sám sobě vedoucím, hospodaří s penězi, vyzkouší si napsat vlastní projekt a mnoho dalšího. Vše je naprosto unikátní, včetně filosofie nadačního fondu, která je založena především na důvěře mezi ním a studentem. A věřte mi, že každý student, když už se dá na vědu a chce v ní něco dokázat, využije každou příležitost, která je mu nabídnuta. Mám radost z medializace projektů, protože ať chceme nebo ne, částí veřejnosti jsme vnímáni jako ti, co dělají v laboratořích svoje „hokusy pokusy“.  Po přečtení tohoto či jiných rozhovorů se snad úhel pohledu těchto lidí změní. Doufám…

 

Text: Michaela Dostálová