Student Přírodovědecké fakulty, a to doktorského studijního programu v oboru Experimentální biologie. V rámci spolupráce se švédským výzkumným centrem Umeå Plant Science Centre (UPSC) řeší distribuci rostlinných hormonů na sub-buněčné úrovni.

Cílem projektu je vytvoření mapy rostlinných hormonů – auxinů a cytokininů, jejich prekurzorů a metabolitů na sub buněčné úrovni rostlinných organel. Dosažené výsledky získané multidisciplinárním přístupem by měli přispět k objasnění molekulárně-biologických a biochemických zákonitostí růstu a vývoje rostlin, a tak mohou pozměnit naše dosavadní představy o udržování rovnovážných hladin zmíněných fytohormonů na buněčné a subbuněčné úrovni u rostlin. Nově nabyté znalosti by mohly být využity např. při vylepšování ekonomických ukazatelů hospodářsky významných plodin. Část realizace projektu bude probíhat ve švédském Umeå, čímž dojte k prohloubení zahraniční spolupráce s vědeckou institucí UPSC.

Je absolventkou oboru Biochemie PřF UP. Již od své bakalářské práce se zabývá tématem imunitního systému včel a včelími bakteriálními patogeny. V roce 2016 zahájila na Katedře biochemie PřF UP doktorské studium, kde pokračuje ve výzkumném tématu včelí imunity se zaměřením na úlohu antimikrobiálních peptidů v imunitním systému včel.

Projekt je zaměřen na vývoj kultivačního média pro původce hniloby včelího plodu a testování antimikrobiálních vlastností látek produkovaných laktobacily izolovaných z trávicího traktu včel. Hniloba včelího plodu patří mezi závažná onemocnění včel a je způsobena bakterií Melissococcus plutonius. Problémem této choroby je především její správná diagnostika. Pomalý růst bakterie M. plutonius a její výskyt společně s dalšími rychle rostoucími mikroorganismy, často vede při diagnostice k falešně negativnímu výsledku. Ve spolupráci se Swedish University of Agricultural Sciences (SLU) v Uppsale se chci zaměřit na optimalizaci vhodných růstových médií pro laboratorní diagnostiku M. plutonius. Na stejném pracovišti se také zabývají symbiotickými bakteriemi rodu Lactobacillus, které se vyskytují v trávicím traktu včel. Druhým cílem projektu je otestovat antimikrobiální efekt látek produkovaných těmito symbiotickými bakteriemi vůči včelím bakteriálním patogenům. Optimalizované kultivační médium urychlí růst a usnadní selekci M. plutonius – najde tedy využití nejen v rámci apidologického výzkumu, ale i v klinické praxi, neboť zpřesní detekci bakterie v terénních vzorcích. Získané poznatky o antimikrobiálním vlivu symbiotických laktobacilů včel mohou vést k vývoji komerčních produktů, podporujících zdraví a imunitu včel.

V rámci studia oboru Biochemie sledovala vliv interakcí potenciálních protinádorových léčiv s lidskými cytochromy P450 a následně jsem studovala charakterizaci vazby těchto sloučenin na DNA. Doktorské studium jí dalo možnost propojit právě dané metody molekulární biologie s vibrační spektroskopií.

Projekt Vibrations4Life je zaměřen na využití infračervené a Ramanovy spektroskopie pro včasnou diagnostiku subtypů difůzního velkobuněčného B-lymfomu (DLBCL). To má za cíl propojit hned několik oborů – medicínskou problematiku, fyzikální metody analýzy vzorků a sofistikované matematické metody vyhodnocení naměřených dat. Difúzní velkobuněčný B-lymfom (DLBCL) představuje nejčastější typ maligních ne-Hodgkinových lymfomů. Řadí se mezi lymfomy agresivní, tedy rychle rostoucí a bez adekvátní léčby vedoucí v relativně krátké době ke smrti pacienta. Podstatou mého projektu je otestovat na vhodném souboru vzorků možnosti infračervené a Ramanovy spektroskopie v identifikaci uvedených subtypů DLBCL. Dle naší hypotézy mají odlišnosti v expresním profilování genů subtypů ABC a GCB za následek i odlišnou chemickou kompozici nádorové tkáně, a tudíž i odlišný fingerprint v infračervených nebo v Ramanských spektrech. Měření jednotlivých vzorků bude probíhat ve spolupráci s prof. Peterem Gardnerem na Manchester Institute of Biotechnology (MIB), University of Manchester, UK a na pracovišti CEITEC Brno. Zásadním přínosem mého projektu je potenciální aplikace v onkologické praxi. Pokud se naše hypotéza potvrdí, mohla by se tato metoda v budoucnu stát nástrojem, který pomůže zpřesnit diagnózu a zásadním způsobem zlepší terapii pacientů s DLBCL.

Studuje třetí ročník magisterského oboru Právo na Právnické fakultě UP. Již od studia na gymnáziu se zabývá legislativními limity ochrany ovzduší a jejich možným vývojem. Hlavním tématem jeho aktuální práce je dodržování evropské legislativy orgány veřejné správy v ČR.

Projekt Emise si klade za cíl propojit základní, střední a vysoké školy při předávání informací o ochraně ovzduší, a to zejména v pěti následujících oblastech: biologie, chemie, fyzika, zeměpis a právo. Výsledky a závěry všech realizovaných pokusů a výzkumů jsou následně prezentovány veřejnosti, a to jednak osobně na různých veřejných akcích a jednak prostřednictvím regionálních a celostátních médií. Projekt Emise také příležitostně připomínkuje legislativu věnující se ochraně ovzduší, a to díky úzké spolupráci s Ministerstvem životního prostředí ČR, které stejně jako Moravskoslezský kraj a Statutární město Opava celý projekt zaštiťuje. Všechny do projektu zapojené subjekty propojuje myšlenka zdravotně nezávadného ovzduší. Více na http://emise.slezgymopava.cz/web/.

Studentka 2. ročníku doktorského studijního programu v oboru Experimentální biologie na Přírodovědecké fakultě. Ve spolupráci se švédským výzkumným institutem Umeå Plant Science Centre (UPSC) se zabývá studiem biologické aktivity syntetických derivátů rostlinných hormonů auxinů s využitím přístupů reverzní genetiky a chemické genomiky a jejich následnou kvantitativní a kvalitativní analýzou pomocí kapalinové chromatografie ve spojení s hmotnostní spektrometrií.

Podpořený projekt se zabývá přípravou a následnou charakterizací druhé generace fluorescenčně značených derivátů auxinů. Auxiny patří mezi fytohormony, tedy nízkomolekulární látky, které v rostlinách regulují širokou škálu biologických procesů a jsou zodpovědné za jejich správný růst a vývoj. Jakožto signální látky navíc působí na velice nízkých koncentracích a jejich studium je tak opravdovou výzvou. Stěžejní pro správnou funkci auxinů je jejich přesná časová a místní distribuce na úrovni buněk, pletiv či orgánů. Tím auxiny řídí jak správnou architekturu rostlin, tak odpovědi na různé podněty z okolí. Navázání fluorescenční značky na auxinovou molekulu vede k její vizualizaci a tím možnosti pozorovat distribuci těchto hormonů v reálném čase v rámci různých fyziologických procesů pomocí konfokální mikroskopie. Takto upravené molekuly by se tak mohly stát užitečným nástrojem, který pomůže odhalit mechanismy této složité regulace a tím napomoci studiu vztahu mezi lokalizací auxinů a mechanismem účinku stojícím za širokým spektrem jejich biologických funkcí v rostlinách. Tyto znalosti by mohly vést k jejich efektivnějšímu využití pro zemědělské účely či v oblasti rostlinných biotechnologií. Díky finanční podpoře Nadačního fondu UP v rámci druhé výzvy vznikla knihovna fluorescenčně značených auxinů, které již ve výzkumu našly své uplatnění a pomohly tak navázat místní i mezinárodní spolupráce, ale také pomohly odhalit nedostatky, na něž se bude nový projekt zaměřovat. Připravena tak bude druhá generace fluorescenčních analogů, které by mohly získat ještě širší spektrum využití.

Student doktorského studijního programu Experimentální biologie na Přírodovědecké fakultě UP, který v rámci své experimentální činnosti využívá tři klíčové obory procesu „drug discovery“ a to in silico drug design (počítačem řízený návrh léčiv), organická syntéza a biologické testování.

Idiopatická forma Parkinsonovy choroby (PD) je neurodegenerativní onemocnění charakteristické degenerací dopaminergních neuronů v oblasti bazálních ganglií (centrum pro motoriku). Idiopatická PD, jako jedna z forem PD bez známé příčiny vzniku, tvoří 80-90% všech případů diagnostikované PD. Cílem projektu je studium mechanismu degenerace neuronů, dalších patologických procesů PD (glutamátová excitotoxicita, zánětlivost, oxidativní stres atp.), ale i vývoj aktivních antiparkinsonik. Celý projekt vznikl a pokračuje především díky úzké spolupráci se zahraničním školitelem specialistou Dr. Walterem D´Acuntem (Merck Group, Itálie). Díky podpoře nadačního fondu UP se mi otevře možnost realizovat zahraniční stáž, kde mám zájem se naučit nové experimentální postupy při práci používané s dalšími modely neurodegenerativních onemocnění. Plánuji také navázat spolupráci s dalšími výzkumnými týmy na poli medicinální chemie v rámci ČR. V neposlední řadě je mým záměrem i inspirovat mladší generaci prostřednictvím popularizačních aktivit ke studiu přírodovědeckých oborů na UP.

Je doktorandem na Přírodovědecké fakultě, obor zoologie. Jeho hlavní výzkumná činnost se zaměřuje na ekologii ptáků migrujících na dlouhé vzdálenosti. Zajímá se hlavně o sledování migrace v průběhu celého ročního cyklu, kdy ptáci uskutečňují své ohromující přelety po celé planetě. Martins Briedis v současnosti pracuje na své diplomové práci, která popisuje migraci zpěvných ptáků mezi Evropou a Afrikou.

Během minulého století se polární oblasti ohřály o zhruba 2 °C, což z nich dělá nejrychleji rostoucí ekosystém na světě. Proto je důležité pochopit, jak, a zda vůbec, se mohou živá zvířata přizpůsobit tomuto rychle se měnícímu prostředí. Briedisův výzkumný projekt se zaměřuje na zkoumání migračního chování rybáka dlouhoocasého z jedné z jeho nejsevernějších chovných oblastí, která se nachází na Špicberkách v Norsku. Každý rok migrují rybáci více než 50 000 km z arktických hnízdišť do Antarktidy, kde zazimovávají, a zpět. Jde o nejdelší migraci zvířat na světě. Díky této migraci celosvětového měřítka dochází ke spojení ekosystémů obou pólů, k přepravě živin, energie a dalších organismů z jedné polokoule na druhou, včetně parazitů a patogenů. Cílem tohoto projektu je sledovat nejen migraci rybáka dlouhoocasého, ale také šíření krevních parazitů v jeho populaci na Špicberkách. Projekt si klade za cíl studovat hranice migrace těchto zvířat, která aspiruje na prvenství v nejdelší popsané migraci zvířat, což je vzdálenost větší jak 100 000 km. Výsledky tohoto projektu nám pomohou pochopit, jak přizpůsobují stěhovaví ptáci z polárních regionů své chování drsným a rychle se měnícím klimatickým podmínkám. Stěhovaví ptáci ani změny klimatu naznají hranice, a proto je mezinárodní spolupráce při projektu tohoto druhu klíčová.