Vědátor s Kristýnou Janečkovou: O hledání smyslu života, vesmíru a vůbec

Poznejte další stipendistku podpořenou Nadačním fondem Univerzity Palackého – tentokrát Kristýnu Janečkovou z Fakulty tělesné kultury, která se věnuje české adaptaci dotazníku Smysl života a jeho zdroje při zkoumání vrcholových sportovců. 

 

Začnu zlehka – jaký je smysl života? Alespoň tedy v rámci lidí, které zkoumáte…

Říkal jste zlehka? 😊 Smysl života je díky svému multidisciplinárnímu zaměření označen za psychologický konstrukt a existuje proto mnoho definic i teorií. V našem výzkumu se na smysl života díváme přes optiku teorie prof. Schnell, která jej na základě úrovně vnímání 26ti zdrojů smyslu dělí do tří kategorií (smysluplnost, krize smyslu a existenciální indiference). Nový je pohled na smysluplnost a krizi smyslu, jež Schnell jako první označila za dvě na sobě nezávislé dimenze. 

Pokud člověk nevnímá/neuvědomuje si svůj smysl života, nemusí tak automaticky znamenat, že prožívá krizi smyslu. Může se jednat o existenciálně indiferentního jedince. Duševní zdraví u existenciálně indiferentních není nižší než u lidí žijících smysluplně. Rozdíl je ve vnímání životní spokojenosti,  v subjektivním prožívání štěstí a výši pozitivní nálady, která je u lidí v existenciální indiferenci nižší. 

 

K čemu dospěl váš výzkum hledání smyslu života po vrcholovém sportu?

V současnosti máme výsledky z diplomové práce “Smysl života a jeho zdroje u moderních gymnastek” kde 32 % ze 73 dotázaných, odpovědělo, že postrádalo na konci kariéry životní smysluplnost. Stejné procento moderních gymnastek nevědělo, jak na konci kariéry naložit s nově vzniklým volným časem. Dotazníkem ZdroSmy byla krize smyslu identifikována u 11 % gymnastek a existenciální indiference u 6%, přičemž nejvýznamnější zdroje jejich smysluplnosti jsou rozvoj, generativita, harmonie, zdraví, sebepoznání, laskavost, morálka, individualismus, moc a spiritualita (sign. < 0,001). Zdraví, jako zdroj smysluplnosti, je většinou považováno za významný zdroj nejdříve až v období střední dospělosti. Průměrný věk výzkumného souboru byl 25 let. 

Je možné, že tento výsledek vznikl kvůli fyzické náročnosti moderní gymnastiky, 22 gymnastek uvedlo špatný zdravotní stav za hlavní důvod ukončení kariéry. Je možné, že se vlivem těchto faktorů gymnastky zaměřují na nápravu svého zdraví na konci kariéry. V navazujícím výzkumu chceme zjistit, jaké budou výsledky v ostatních esteticko-koordinační sportech. 

Lze závěry aplikovat třebas i pro lidi mimo sport – řekněme například vzhledem k současné situaci kolem covidu a izolace?

To je výborná otázka. Tým profesorky Schnell dělal v současnosti i na toto téma výzkum a zjistil, že u lidí, u kterých byl diagnostikován vyšší stres způsobený izolací během karantény, byla větší pravděpodobnost vzniku krize smyslu a celkově tito lidé prožívali větší duševní nesnáze. Naopak lidé žijící smysluplně, byli schopni sebeovládání a hlásili celkově nižší duševní potíže.

 

Co byste sama poradila lidem, kteří momentálně strádají v situaci způsobené izolací? Dají se vůbec vypíchnout nějaké univerzální rady?
Spíš než poradit, bych nám všem teď aktuálně přála, abychom se vždycky rychle dokázali vracet k sobě samým, v situacích, kdy nás něco vlivem této chaotické doby rozčílí nebo přivede do konfliktu.K tomu ať nám napomáhá třeba právě pohyb a kvalitní mezilidská komunikace. 😊 Když jsem ve stresu, pomáhá mi, když si doma zacvičím a pak zavolám někomu blízkému.  

 

Když se k tématu ještě jednou vrátím, někteří lidé si stěžují, že covidová opatření komplikují možnosti pohybu venku. Je pohyb uvnitř relevantní či dostačující náhradou pro pozitivní psychologický efekt? 

Osobně si myslím, že to na nějakou dobu dostačující náhrada je, alespoň v případech, kdy toho pohybu zvládneme mít dostatek podle svých individuálních potřeb. Podle aktuálních doporučení Světové zdravotnické organizace, už i při menším množství provádění pohybové aktivity získáváme z pohybu zdravotní benefity. Přesto nepopírám, že k větší psychické pohodě potřebujeme čerstvý vzduch, denní světlo a vnímat přírodu. 

 

V čem byla přínosná zahraniční část vašeho projektu? 

Kromě získávání nových různorodých kompetencí, byla spolupráce s profesorkou Schnell velmi přínosná, protože jsem si rozšířila teoretické znalosti v oblasti psychologie. Také jsem mohla přímo s autorkou metody konzultovat projekt mé disertační práce a získat tak cenné rady. Jakýkoliv delší pobyt v zahraničí považuji i za kvalitní sebepoznávací proces.  

 

Bylo by možné váš projekt realizovat bez podpory NF? Jak jste se k NF vlastně dostala? 

Myslím si, že nějaký způsob realizace projektu bez podpory NF by se našel, ale bylo by to více časově náročnější i komplikovanější. Jsem moc vděčná NF UPOL, že jsem díky příspěvku mohla vycestovat do zahraničí. Chtěla bych moc poděkovat realizačnímu týmu NF za velkou vstřícnost a ochotu pomoci vždy vyřešit jakýkoliv problém. V prostředí, kde jsou vztahy založené na vzájemné důvěře, se mi velmi dobře pracovalo a mohla jsem se tak soustředit na osobní a profesní rozvoj. Ráda bych vyjádřila svůj dík i svému školiteli panu profesorovi Jiráskovi za důvěru, kterou do mne vkládá, protože to právě on mě k podání žádosti namotivoval. 

 

Jak jste se dostala ke studiu kinantropologie? Přemýšlela jste i o jiném oboru? 

Ke kinantropologii jsem se dostala jednoduše. Původně jsem se sama věnovala gymnastice. Hned po ukončení magisterského studia tělesné výchovy a španělské filologie jsem navázala na doktorát. Protože mě vždycky velmi bavila psychologie, zvažovala jsem i tuto variantu v kombinaci s praxí ve středoškolském učitelství TV. Nakonec jsem si z osobních důvodů vybrala doktorát na své mateřské fakultě.

Jak vy osobně vnímáte roli nejen studenta kinantropologie, ale obecně výzkumníka ve společnosti?

Na vědecké práci mě nejvíce baví prozkoumávání nových teorií a vyhledávání zajímavých informací, což mi napomáhá, posouvat si tak hranice vlastní uvědomělosti. Doktorské studium je kvůli své náročnosti mou velkou životní výzvou. Užívám si fungování v akademickém prostředí Fakulty tělesné kultury, kde se nacházím obklopena velmi inspirativními lidmi, od kterých se můžu neustále učit, jak pohybem pomáhat nejen sobě, ale i druhým lidem. 

Podle mého názoru mají téměř všichni výzkumníci stejné cíle. Chtějí získávat nové vhledy do problematik, rozumět jejich komplexnějším vztahům, snaží se o mezioborovou spolupráci. Nechtějí se nikdy vzdát, učí se z chyb a tak do budoucna umožňují vznik nových nápadů a řešení. Mohou tak společným úsilím zkvalitňovat vzájemné soužití lidí na světě a snažit se tak chránit třeba i životní prostředí.

 

Co významného by mělo zaznít o tématu pohybu a duševního zdraví, ale obvykle podle vás bohužel nezaznívá? 

To, že provádění pravidelných pohybových aktivit prospívá duševnímu zdraví, víme. Ve vrcholovém sportu se na druhou stranu objevují i negativní vlivy promítající se do osobního života sportovců, jako například nedostatek přípravy do další kariéry, syndrom vyhoření, tvorba závislosti ke sportu, omezení sociálního života, poruchy sebepojetí apod. Negativní důsledky se mohou sportovcům zvědomovat během ukončování profesionální kariéry, pojit se tak třeba i s existenciálními problémy. O tom už se mluví méně. Proto mi dělá velkou radost, že se na FTK otevírá nový studijní program: Sportovní specialista-duální kariéra vrcholových sportovců. Program je šitý na míru vrcholovým reprezentantům, kteří se chtějí už během své kariéry vzdělávat a připravovat na svůj následný profesní život po ukončení kariéry. Aktuálně jsme jedinou vysokou školou v ČR, která podobný program nabízí. 

Celou video verzi rozhovoru si můžete pustit zde.

Text: Ladislav Loukota, Vědátor

Vizuál: Katrin Stark, Nadační fond Univerzity Palackého

Fotografie: Vojtěch Duda