Vědátor s Tomášem Burianem: Geoinformatika jako obor budoucnosti
Poznejte dalšího stipendistu podpořeného Nadačním fondem Univerzity Palackého – tentokrát Tomáše Buriana, absolventa geoinformatiky.
Zdravím, Tome, přibližte nám, čemu se věnujete?
Rámcové téma mé disertace zní využitelnost technologie 3D tisku v geoinformatice, tudíž se zabývám různými implementacemi výstupů 3D tiskáren na poli geoinformatiky. Pohybuji se v rovině jednobarevných a plnobarevných objektů, finální test je dokonce kombinací modelu a dat streamovaných z PC prostřednictvím projektoru.
Co takový geoinformatik jako vy vlastně dělá?
Od září 2019 jsem přestoupil na kombinované PhD studium a v současnosti již chodím do práce. V kostce se v profesním životě zabývám koncepcí Smart City a tzv. open daty. Ve volném čase se pak věnuji poslední části disertační práce, což v současnosti znamená sestavení finálních testů pro zpětnou vazbu od odborné i neodborné veřejnosti.
Jak složité je – časově či jinak – skloubit doktorát a zaměstnání?
Složité, jednoduché… Vždycky je složité po „normální“ práci ještě tvořit práci disertační. Takže je to spíše o osobním přesvědčení a odhodlání. Nejdůležitější jsou ale asi ty okolní podmínky, ta správná konstelace okolí – dobrý školitel, pracovní podmínky, kolektiv, přátelé. V mém případě mi navíc hraje do karet fakt, že mám již splněny všechny předpoklady k ukončení studia (publikace, předměty, teze, státní doktorské zkoušky atd.) a nyní mi zbývá doopravdy jen dokončit, co jsem začal.
Jak vypadá váš projekt realizovaný i díky NF UPOL?
Vypadá skvěle! Projekt, jako celek, představuje značnou část posledního dílčího cíle mé disertace (z celkových tří dílčích cílů). Jedná se o tzv. Platformu pro 3D modelování a vizualizaci dat prostřednictvím geoinformačních technologií. V praxi to pak znamenalo vymodelování a stavbu celkem zhruba 60 dlaždic (plastové puzzle), které po složení dávají výřez modelu reliéfu Země pro oblast Olomouckého kraje (rozměr 220 x 150cm). Následně byl tento plastový model umístěn pomocí magnetů na železný plát, který byl navíc osazen 2 projektory, jenž streamují data na plochu modelu. Šlo o sled několika relativně složitých a náročných procesů (kalkulace, desítky GB dat, časová náročnost..), se kterými mi velmi pomohli kolegové dr. Brus s Mgr. Barvířem a dr. Pohankou z Katedry geoinformatiky.
Zní to futuristicky, ale zeptám se asi dost hloupě – k čemu konkrétně to bude?
Stěžejním oborovým přínosem je přenos informace z prostředí počítače do reálného světa. Ideální případ pro takové modelování mohou představovat oblasti meteorologie, urbanizace či 3D mapování. Zařízení a přímé propojení s GIS software slibuje značný přínos při modelování reálných situací, kde je digitální model povrchu nebo reliéfu používán jako vstupní vrstva. Lze si tak představit například záplavové scénáře či vizualizace odtokových zón, rozložení infrastruktury aj.Praktické využití se může ukázat i ve výukových prostorách pro zvýšení atraktivity výuky a představivosti studentů. Dále může výstup posloužit jako prezentační nástroj nebo v rámci popularizace.
Bylo by možné realizovat váš projekt i bez NF UPOL? Pokud ano, o co byste přišel?
Ano, bylo by to možné. Přišel bych však o ten „hnací motor“, který mě tlačil vpřed díky získání grantu. Zároveň bych byl ochuzen o vysoce prestižní stáž na Postupimské univerzitě, kde jsem získal nejen znalosti, ale i kontakty od kolegů, se kterými jsem v kontaktu dodnes. Svým způsobem považuji tuto stáž za jednu z nejlepších (absolvoval jsem jich mnoho). Samozřejmostí je pak faktické ochuzení o známosti z realizačního týmu NF UPOL a jeho přidružených subjektů, se kterými jsem se setkal během řešení projektu.
Je onen model někde k vidění pro veřejnost?
Celá platforma je umístěna na půdě Katedry geoinformatiky Univerzity Palackého v Olomouci, na stěně v tzv. 3D laboratoři. Veřejnost se může jít podívat dovnitř jen po předešlé domluvě, běžně k vidění bohužel není. (výjimky tvoří pouze popularizační akce typu Den otevřených dveří apod.)
Jaké má praktické aplikace či jaké měl praktické aplikace v minulosti/bude snad mít v budoucnosti?
Praktických variant je velká škála. Dnes hovoříme o aplikacích v meteorologii, krizovém managementu, urbanismu, turismu, popularizaci… V podstatě se můžeme bavit o čemkoli, co lze prostřednictvím PC ztvárnit a přehledně vizualizovat přes projektory na povrch modelu. V budoucnosti pak lze uvažovat o logickém rozšíření platformy, například osazení kinetickým senzorem pro navigaci pomocí gest nebo nad vývojem pokročilejší metodiky vizualizací.
Jsou i jiná města v Česku, která podobným modelem terénu pro vizualizaci dat disponují?
Nevím o ničem takovém. Pokud se tedy v poslední době něco razantně nezměnilo.
Pokud to správně chápu, tvůj projekt řeší především vizualizaci dat. Je podle tebe opravdu takový problém naservírovat data přehledně?
V podstatě ano, ta vizualizace je ale ve výsledku jen třešničkou na dortu. Je důležité mít na paměti, že za každou pěknou vizualizací stojí pravděpodobně mnoho práce na pozadí a taková práce mnohdy není vidět. Naservírovat výsledky lidem pěkně a přehledně by mohla být možná i samostatná vědní disciplína.
Jak jste se dostal ke studiu vašeho oboru?
Nemyslím si, že to byla náhoda. Na gymnáziu jsem vynikal v informatice, geografii a matematice (občas samozřejmě s nadsázkou). Pochopitelně jsem tak hledal některý z oborů, který bude kombinací těchto disciplín. No a jak se ukázalo, geoinformatika byla tou správnou volbou. Několikrát během studia nám byl vštěpován dokonce jakýsi relativní vzorec, kdy geoinformatika = 40% IT, 25% matika a 35% zeměpis. Každý si to vykládal trošku jinak a poměry se měnily – na základě poměru povinných předmětů pokrývající jednotlivé oblasti. Po těch letech bych si s mírnou ironií dovolil vlastní definici: 90 % IT, 5 % matematika, 5 % zeměpis. Ale samozřejmě je tomu tak v závislosti na specializaci.
Jak vy osobně vnímáte roli výzkumníka ve společnosti?
Pionýr, průzkumník, který odhaluje nové věci a posunuje společnost. Pokud by se kdysi průzkumník nešel podívat do jeskyně, tak dnes stále mokneme někde pod stromy… Chápání jeho role však úměrně stoupá/klesá ruku v ruce s úrovní společnosti, ve které se aktuálně pohybuje. Velice postrádám vytvoření širšího mostu mezi světem výzkumníků a neodbornou veřejností.
Tvoje uplatnění vypadá dost atraktivně. Jak jsou na tom, čistě subjektivně z tvého pohledu, ostatní absolventi geoinformatiky?
Myslím si, že každý absolvent geoinformatiky má v dnešním světě relativně velký potenciál. Je jen otázkou, jak s tím naloží. Být kvalitní geoinformatik však neznamená sbírat červené diplomy, ale především disponovat dobrou všeobecnou orientací napříč oborem a zároveň kvalitně ovládat metody vybrané specializace. Pak už jen záleží na osobnosti kam srdce a dovednosti člověka nasměřují – znám spokojené absolventy v zahraničí, v Praze/Brně/Ostravě/Olomouci, ale také i na mateřské dovolené. Naprostá většina se zabývá kvalitní prací/projekty.
Co významného by mělo zaznít o vašem oboru, ale obvykle nezaznívá?
Geoinformatika se v dnešní době vyskytuje v podstatě všude – IT, programování, databáze, analytické úlohy, virtuální realita, meteorologie, doprava, web, kartografie, vojenství, státní sféra, správa, IZS, navigace, vesmírné programy, družice, ekonomie, zemědělství, statistika, prognózy, geodezie, 3D projektování a mnoho dalších. O tomto faktu stále mnoho lidí nemá vůbec tušení.
Celou video verzi rozhovoru si můžete pustit zde.
Text: Ladislav Loukota, Vědátor
Vizuál: Katrin Stark, Nadační fond Univerzity Palackého
Fotografie: Vojtěch Duda
