Nastartovat auto a jen si kousek popojet, to je pro ovzduší docela katastrofální

Není tak častým zvykem, že by se středoškolská aktivita a nadšení pro dobrou věc přetavily až k přispění k novelizaci zákona o legislativních limitech ochrany ovzduší. V případě Luďka Plachkého, v současnosti studenta 4. ročníku práv na Právnické fakultě UP, tomu ale přesně tak bylo. Už na gymnáziu si společně se spolužáky všimnul, že stávající zákon neřeší znečišťování ovzduší z rodinných či bytových domů. Tenkrát se dostali až do sněmovny, kde usilovali o koncepčnější uchopení ochrany ovzduší v české praxi. Úspěšně. Po odchodu z gymnázia Luděk s projektem Emise nadále spolupracoval a rozšířil ho do Olomouce. A díky podpoře Nadačního fondu Univerzity Palackého předává prostřednictvím zmiňovaného projektu informace o ochraně ovzduší dál.

Proč vás vlastně už jako teenegera zaujalo téma znečištění ovzduší?

Až do odchodu za studiem práv do Olomouce jsem celý život žil v Opavě a často jezdil po Moravskoslezském kraji, který bývá každou zimu jedním z krajů, kde je ovzduší znečištěné nejvíc v republice. Díky tomu, že na Slezském gymnáziu v Opavě pracuje paní Kamila Tkáčová, která vede řadu projektů, jsem dostal já i spolužáci možnost s našim ovzduším něco udělat. Tak jsme to zkusili. A musím říct, že na poměry středoškoláků poměrně úspěšně.

Ve zprávách občas zachytím informaci, že se stav ovzduší v tom či onom městě opět zhoršil. Která místa či oblasti mají v České republice největší problém se znečištěným ovzduším a proč?

Správně říkáte v tom či onom městě. Každý rok je to jinak, záleží na počasí. Zažili jsme i zimu, kdy byla špatná situace v celé ČR, výraznější to bylo například na přelomu let 2016/2017. Každý region je specifický, ale obecně se dá říct, že velká města trpí dopravou, sever Čech, Moravy a Slezsko částečně i průmyslem a v menších obcích a na vesnicích jsou hlavním problémem nekvalitní kotle na pevná paliva a palivo používané v rodinných a bytových domech.

Čemu se v rámci projektu Emise v současnosti věnujete?

Osobně se věnuji právnímu rámci ochrany ovzduší v ČR a v EU. V Evropské unii proto, že hodně předpisů, které ochranu ovzduší upravují, má kořeny právě ve směrnicích EU, a ty jednotlivé členské státy implementují do svých národních právních řádů.

Právě kvůli této provázanosti jednotlivých členských států EU pak vznikají rozhodnutí Evropského soudního dvora, která dopadají na všechny členské státy.

Já zkoumám, jak jednotlivá rozhodnutí soudů ovlivňují naše Programy zlepšování kvality ovzduší, což je koncepční nástroj ochrany ovzduší obsahující jednak dlouhodobé, ale i krátkodobě opatření, která mají vést ke zlepšení stavu ovzduší. Následně se snažím zjistit, zdali jsou tyto Programy efektivním nástrojem, popř. co by jejich realizaci mohlo zlepšit.

Jak vám napomohla nemalá částka 100 000 Kč, kterou jste od fondu získal?

Jakožto student magisterského programu nemám bohužel moc možností, jak financovat svůj výzkum. Proto jsem využil nabídky Univerzity Palackého a jejího Nadačního fondu. Stotisícovou podporu jsem použil zejména k zaplacení svých výjezdu na odborné konference do Paříže a Newcastlu, kde už jsem měl společně s paní Veronikou Tomoszkovou společný příspěvek týkající se výuky práva životního prostředí právníky na středních školách.

Mimo to jsem mohl ze získaných prostředků sám uspořádat odbornou konferenci. Všichni přednášející i posluchači si akci velmi pochvalovali, za což jsem byl moc rád. Myslím si, že podobná událost, která by spojovala odborníky napříč společenskovědními a přírodovědnými obory v oblasti ochrany ovzduší, u nás do té doby docela chyběla. Odměnou za mou činnost už v rámci výzkumu je možnost účastnit se pravidelně jednání Rady vlády pro udržitelný rozvoj, kde se pravidelně probírají aktuální témata ovlivňující životní prostředí v ČR.

 Jak funguje projekt Emise na PF UP? Jak se studenty pracujete?

Projekt Emise je stále řízen středoškoláky z opavského gymnázia. Společně s paní Veronikou Tomoszkovou a studenty Environmentální právní kliniky na Právnické fakultě UP připravujeme vzdělávací bloky o právu, které potom vyučujeme pro partnerské střední školy zapojené v Projektu Emise. Nejedná se ale o klasické přednášení. Chceme, aby studenti věděli, jaké možnosti právní řád nabízí k ochraně veřejného zdraví a životního prostředí a jak je prakticky využít. Možností je totiž celá řada, takže připravujeme případové studie, které potom společně se studenty řešíme. Například pomocí brainstormingu zvládnou dát středoškoláci dohromady většinu způsobů, které lze využít pro ochranu vlastního zdraví a životního prostředí. Následně se s kolegy vžíváme do role úředníků a obecních politiků, abychom simulovali reálný proces využití možností daných právním řádem a řešení simulovaného problému, například takového, že můj soused spaluje na zahradě pneumatiky. Nakonec společně vyhodnocujeme efektivitu jednotlivých možností.

Máte, mimo osvěty ve školách, ještě nějaké další aktivity směřující k předávání informací veřejnosti?

Středoškolští studenti se s projektem Emise pravidelně účastní veřejných akcí pořádaných zejména městy, ve kterých působí. Já osobně jsem v rámci svého projektu dovezl do Olomouce výstavu patřící Statutárnímu městu Opava s názvem „Jsi tím, co dýcháš“. Výstava znázorňuje dopady znečištěného životního prostředí na lidský organismus a přírodu a byla k vidění v Galerii Šantovka. Poté díky spolupráci s PF UP a jejími partnerskými školami započala svou cestu po olomouckých gymnáziích a nyní je umístěna v Pevnosti poznání v Olomouci.

 

Existují nějaká konkrétní opatření, která mohou například sama města udělat proto, aby ovzduší chránila?

Ano, opatření se nabízí celá řada. Vybírána by měla být podle specifik jednotlivých měst a regionů, pro která se navrhují. Ve městech je zpravidla problém s dopravou, takže z dlouhodobějších možností se nabízí např. výstavba obchvatů, z těch krátkodobějších pak výstavba záchytných parkovišť, podpora využívání MHD, sdílená kola a další. Obecně se lze mimo dopravu soustředit na snižování prašnosti výsadbou zeleně, omezování prašnosti ze stavební činnosti, ale především by se města měla soustředit na vypracování kvalitního územního plánu, pomocí kterého se určuje, co lze v jaké části města stavět.

A na závěr možná ta nejpodstatnější otázka či rada. Co může udělat pro lepší ovzduší každý jeden z nás?

Určitě je vždy dobré začít u sebe. Pokud mám doma kotel na pevná paliva, tak musím ze zákona topit takovým palivem, pro které je kotel vyroben a určuje ho výrobce většinou v návodu k obsluze. Autem dojíždějící lidé můžou zkusit dojet pouze na okraj města a dále pokračovat MHD, což je vlastně koncept záchytných parkovišť (P+R), realizovatelné to je z části například v olomouckém Neředíně, kde je hned u hřbitova velké parkoviště a zároveň zastávka tramvají, které jezdí každých 7 minut do centra.

Obecně by mohli všichni ti, co žijí ve městech, nechávat auta doma a jezdit například na kole, MHD, nebo chodit pěšky. Vždyť chůze je údajně nejzdravější pohyb. Ono ráno nastartovat auto a zavést děti do školy vzdálené 5 minut autem, je sice pohodlné, ale pro ovzduší doslova katastrofální. A pokud chodíte pěšky a nechcete se dusit zplodinami aut, doporučuji jít vždy ulicí o blok vedle hlavní. Tam jsou totiž koncentrace škodlivin v ovzduší až řádově nižší.

 

Text: Michaela Dostálová