Vědátor s Františkem Zálešákem

VĚDÁTOR: Zdravím, Vědátoři na pivu, dneska s Ladislavem a mám tu jako hosta mladého výzkumníka Františka Zálesáka. 

František Zálešák: Zálešáka.

 

VĚDÁTOR: Pardon, Zálešáka! A budeme si dneska povídat o jeho výzkumu, respektive výzkumu, který dělá mladý výzkumník na Univerzitě Palackého – který byl podpořený Nadačním fondem Univerzity Palackého. Tak pověz mi, co vlastně ty konkrétně studuješ a čemu se věnuješ? 

František Zálešák: Já studuju doktorát z organické chemie, a můj výzkum je zaměřenen na výzkum  chemických REAGENTŮ, který mi umožník  selektivní modifikaci určitých  funkčních skupin… Je to možná hodně abstraktní, já to zkusím trochu… Na příkladu, to možná pomůže. 

Vezměme si nějakou molekulu, která je komplexnější a má více funkčních skupin – různých chemických… tak mým cílem je vyvinout nějaký reagent (molekulu), který jsem schopen na jednu z těch funkčních skupin připojit – a to mi umožní provést chemickou reakci pouze na té jedné funkční skupině. A poté  ten reagent můžu zase z té molekuly odstranit. Čili zase získám novou molekulu, která je selektivně modifikována pouze na  jedné funkční skupině. 

VĚDÁTOR: K čemu taková nová molekula může sloužit? 

František Zálešák: Obecně se organická chemie zaměřuje na přípravu nových látek, které můžou být potenciální nová léčiva. Ale já se nezaměřuju na přípravu nových molekul, mým cílem je zaměřit se spíše na tu metodologii – jak tam tu skupinu zanést, jakou reakci můžu provést, popřípadě nemůžu, a jak zase ten reagent molekuly odstraním. 

VĚDÁTOR: Takže, co děláš je spíše základní výzkum, který může jednou sloužit metodě pro výzkum nějakého léku? 

František Zálešák: Přesně tak, je to ten nejzákladnější výzkum, který pak snad někdo aplikuje a připraví tím nějakou molekulu, která někdy někomu pomůže. 

VĚDÁTOR: A ty to děláš primárně v Olomouci? 

František Zálešák: Je to tak – na katedře organické chemie UPOL. 

VĚDÁTOR: Nicméně v rámci svého stipendia pod Nadačním fondem jsi vyrazil i do ciziny…

František Zálešák: Byl jsem tři a půl měsíce v Curychu ve Švýcarsku ve skupině Cristiny Nevado, která se zaměřuje také  vývoj nových syntetických metod. 

VĚDÁTOR: Popiš mi, jak vypadá tvůj třeba běžný den, ať už v Olomouci nebo v kontrastu vůči tomu, co jsi dělal Švýcarsku? 

František Zálešák: Více méně ten den je plus mínus stejný. Jde o to, že vstanu a dorazím do laboratoře. Trávím veškerý svůj čas v laboratoři, kde mám baňky, míchám různé roztoky a doufám, že mi z toho vypadne něco rozumného. A to je veškerý můj den, kdy 80 % mého aktivního času trávím v laboratoři. A je to jedno, jestli je to Olomouc nebo Curych, je to pořád stejné.

VĚDÁTOR: A jak tě postihl nedávný karanténní stav, kdy byly zavřené vysoké školy? Měl jsi doma laboratoř a míchal jsi to v kuchyni, nebo…

František Zálešák: To by bylo zajímavé, ale asi by mě sousedi nepochválili, jak by to zavánělo! Já jsem byl zrovna během vyhlášení ve Švýcarsku, kam jsem se po jejich nabídce ještě krátce vrátil. Samozřejmě, Švýcarsko je epidemií postižené daleko víc ve srovnání s Českou republikou – ale paradoxně tam byli ke koronaviru zdrženlivější. Takže tam se ty hlavní zákazy rozjely relativně později ve srovnání s námi. Takže jsem tam ještě dva, tři týdny strávil v laboratoři. Pak samozřejmě došli k tomu závěru, že je třeba všechno pozavírat – a kvůli tomu jsem nebyl schopný docházet do laboratoře. Takže jsem tam ještě půl týdne strávil na bytě. A poté jsem měl štěstí v tom, že česká ambasáda ze Švýcarska vypravovala speciální autobusy, takže jsem se svezl domů. Jinak bych tam seděl asi ještě dneska. 

VĚDÁTOR: A v Česku jsi potom fungoval dále? 

František Zálešák: Po dvou týdnech karantény jsem naběhl zpátky do laboratoře. U nás výzkum totiž nezavřeli, takže bylo možné dále docházet. 

VĚDÁTOR: Když srovnáš kontext české vědy a to, jak se věda dělá ve Švýcarsku, je tam něco, co bys vypíchl jako významný rozdíl? 

František Zálešák: Ten výzkum, který se dělá, není úplně vztažen na jediné místo. Úroveň výzkumu vychází od vedoucího – bosse výzkumné skupiny. Troufnu si tedy říct, že neplatí, že by Švýcarsko nebo nějaká jiná země byla v tomhle horší nebo lepší. Nicméně přijde mi, že systém, který je ve Švýcarsku pro PhD studenty nastavený, se snaží opravdu vychovat vědce. Kdežto my v Česku spíše vychováváme dělníky vědy…

Ve Švýcarsku se spíše zaměřují na rozvoj  studentů všemi směry – nejenom dělat vědu jako takovou, ale jsou tam pozváni hodně i jiní prestižní vědci, s nimiž lze diskuzovat! V rámci univerzity se pořádají  konference a meetingy všech PhD studentů z různých oborů, aby se naučili diskutovat, navazovat spolupráci a podobně. Takže bych řekl, že se tam snaží vytvořit toho komplexního vědce. Což je cosi, co mi u nás trochu chybí. 

Ale co se týče vybavení, které máme u nás, je na špičkové úrovni v rámci Evropy i světa. Můžu říct, že kolegové, kteří byli v Americe, tak říkají, že tam je to vybavení laboratoří často katastrofální. My máme to vybavení určitě dobré. V tom nezaostáváme. 

VĚDÁTOR: Proč ses pro stipendium rozhodl?

František Zálešák: Jak říká náš vedoucí na katedře, jsou různé typy lidí – a jedním takovým typem jsou ‚zavináči‘. A to jsem přesně já. Jsou to lidé uzavření, neradi se angažují do nových věcí, a to je můj případ – i když vím, že by to bylo k užitku. Takže jsem se ke stipendiu dostal skoro náhodou, žádala totiž o něj kolegyně o rok dříve. Měla štěstí a dostala ho – takže jsem to zkusil další rok, a vyšlo to. 

VĚDÁTOR: Jak ses dostal ke svému oboru? Řekl sis už jako mladý, že organická chemie je tvůj šálek kávy? 

František Zálešák: Já jsem spíše ze soudku ‚přišel slepý k houslím‘, bych řekl. Nikdy jsem nebyl žádný excelentní student. Představa, že budu dělat doktorát, byla úplné sci-fi. Ještě před maturitou na střední škole, když jsem se rozhodoval, co dále dělat, mě chemie zajímala čistě z toho empirického hlediska – že tam něco bublá a jsou tam barvičky! Něco podobného, jako když to zajímá děti v mateřské škole. Takže proto jsem se rozhodl pro všeobecnou chemii jako takovou. Abych pak získal titul bakaláře, musel jsem udělat bakalářku – a nejsem už schopný říct, proč sem si jako její téma vybral organickou chemii. 

A bakalářka v rámci organické chemie je hodně specifická. Člověk musí totiž v laboratoři trávit hodně času, to celé s tím, že ten výsledek není zaručený. Tak 80 procent reakcí, které člověk založí, má výsledek nula. A to většinu lidí odradí. Potom je ale to minimum lidí, kterým se to zalíbí. Takové sebemrskačství, řekl bych. A mě se to taky zalíbilo. Takže na magisterské studium jsem už zaměřil na organickou chemii – a přirozený vývoj mne pak vedl na doktorát na organice. 

VĚDÁTOR: Nebyl žádný jiný obor, který jsi zvažoval krom chemie?

František Zálešák: Ne, vůbec nic jiného jsem nezvažoval. Musel jsem se rozhodnout pro nějakou výšku, a z nějakého důvodu jsem si řekl, že zkusím tu chemii. Nebyla tam nějaká ambice ‚být velkým vědcem‘ nebo ‚studovat prestižní školu‘. 

VĚDÁTOR: Když se řekne ‚organická chemie‘, tak to některým lidem nahání strach – podobně jako třema ‚matematika‘. Je něco, co bys takovým vzkázal? 

František Zálešák: Nemyslím si, že jde jenom o organickou chemii, ale o chemii jako celek. Troufnu si říct, že tím stylem, jakým se chemie podává, tak to hodně lidí odradí. A pak z toho vzniká takový strašák. Vzniká strach z neznámého – cosi, čemu jsem nerozuměl a nerozumím. To je podle mého to úskalí a vznikají jen předsudky. Skutečná chemie je krásná věda. Je to klišé, ale najdeme ji všude kolem nás. 

VĚDÁTOR: Už jsi to nakousl, jakou jsi měl učitelku či učitele na základní a střední škole? 

František Zálešák: Já sem právě na základní měl takovou starou školu – velmi striktní paní ředitelku, z níž sálal respekt! Ale uměla to podat, takže tu chemii ve mě nezabila. Což bylo asi to nejdůležitější. Na střední škole jsem pak navštěvoval tady v Olomouci, a měl jsem manželku od pana prof. Peče, paní Pečovou, to je takové známé olomoucké duo. A ta byla taky taková stará škola. A ta ve mě ten zájem o chemii dále probouzela, i když jsem si to asi ještě neuvědomoval. Měl jsem zkrátka štěstí, že ve mě nikdo z nich ten zájem o chemii nezabil!

VĚDÁTOR: Co plánuješ dále? 

František Zálešák: Už intenzivně řeším post-doc. Musím roztáhnout křídla – v Curychu jsem… Nechci říct ‚prozřel‘, ale zjistil jsem, že venku je taky svět. A je daleko zajímavější. Musím tak ještě zabrat zkušenosti v zahraničí. A mám nějaké vytipované místa, kde bych rád skončil. Ale samozřejmě ještě uvidíme. S post-docy je to takové, že člověk je velmi závislý na zdroji financování, takže ještě těžko říct. 

Celý rozhovor Jak studovat chemii v době karantény? – Vědátoři na pivu s Františkem si můžete pustit na YouTube Vědátora.

 

Text: Ladislav Loukota, Vědátor

Vizuál: Katrin Stark, Nadační fond Univerzity Palackého

25. 6. 2020