Čína je pro mě nevyčerpatelným zdrojem nového
Když jsem se před pár lety v rámci mezipřistání ocitla na několik hodin v Šanghaji, pamatuji si, jak citelná pro mě byla jazyková bariéra. Jak intenzivně jsem si uvědomovala odlišnost češtiny, angličtiny, němčiny nebo španělštiny s čínštinou. Nechápala jsem, jak by se kdy nějaký Evropan mohl tento pro mě zcela nesrozumitelný i nečitelný jazyk naučit. Nedávno jsem ale jednoho takového člověka poznala dokonce osobně. Jmenuje se Vlastimil Dobečka, je doktorandem čtvrtého ročníku na katedře asijských studií Filosofické fakulty Univerzity Palackého, a i díky podpoře Nadačního fondu právě dokončuje Čínsko-český a česko-čínsky elektrotechnický slovník.
Nemohu se nezeptat, jak se přihodí, že se mladý kluk rozhodne pro studium tak obtížné řeči?
Před více než dvaceti lety jsem se začal věnovat čínským zdravotním cvičením, bojovým uměním a následně i čínské medicíně. To mě přivedlo k čínštině. Měl jsem potřebu „číst si“ klasické texty z těchto oblastí i v originále. Nejprve se však jednalo spíše o velmi zdlouhavé „louskání“ textů se slovníkem v ruce. Možná i proto mám dnes ke slovníkům a lexikografii tak blízko. Nejprve jsem v roce 1999 začal v kurzu pro veřejnost, pokračoval jsem s pomocí čínského kamaráda a nakonec jsem nastoupil v roce 2007 na obor Čínská filologie na Katedře asijských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého.
Váš slovník má 5 000 hesel, jak probíhala selekce slov, které v něm nalezneme, a jak jste tato hesla získal?
U každého slovníků jsou po stránce rozsahu dvě protichůdné tendence, snaha pokrýt co nejširší objem slovní zásoby daného jazyka či oboru a současně potřeba omezit rozsah slovníku nějakým konečným počtem hesel. U terminologických slovníků se obyčejně výběr hesel provádí na základě jejich tematické souvislosti. Pro svůj slovník jsem zvolil přístup, kdy jsem k získání hesel využil odbornou elektrotechnickou literaturu, výkladový Mezinárodní elektrotechnický slovník a další slovníky a literaturu z oblastí, které s elektrotechnikou souvisejí, především z oblasti matematiky, fyziky a chemie. Z těchto většinou víceslovných hesel jsem vybral nejpoužívanější jednoslovná hesla, která se stala základem pro selekci celkových pěti tisíc hesel slovníku.
Nadační fond vás podpořil téměř 80 000 Kč. Jak jste s penězi naložil? K čemu vám pomohly?
Peníze, které jsem na projekt získal, mi pomohly zakoupit potřebný lexikografický software a elektrotechnickou literaturu v češtině a čínštině. Za účelem nákupu čínské literatury jsem vycestoval do Pekingu, kde jsem přibližně týden procházel čínská knihkupectví a hledal publikace vhodné pro výběr hesel. Část finančních prostředků je určena také na vydání slovníku v knižní podobě.
Máte v plánu do budoucna slovník rozšířit? Popřípadě se věnovat i jiné tematické oblasti?
Slovník se chystám postupně rozšiřovat také o další technické oblasti tak, aby nahradil zatím jediný překladový česko-čínský technický slovník z roku 1957, který je dnes již zastaralý. V současnosti dokončujeme s kolegy na Katedře asijských studií obecný čínsko-český slovník. Do budoucna mám v plánu také zpracování slovníku čínské medicíny.
V rámci doktorského studia učíte i lexikografii, tedy tvorbu slovníků. Co vás na tom nejvíce baví?
Při výuce lexikografie se snažím studentům rozkrýt pohled na slovník a jeho tvorbu tak, aby jim hlubší pochopení jeho řazení, struktury a obsahu umožnilo slovník lépe používat a v případě potřeby si vlastní slovník či alespoň jednoduchý heslář z konkrétní oblasti (např. jako přípravu před tlumočením) efektivně vytvořit. Baví mne využívat možnosti jazykových korpusů a různých softwarových nástrojů pro práci s textem, které usnadňují lexikografickou práci, ale nacházejí současně využití i ve studiu, výuce a výzkumu jazyka nebo v překladatelské a tlumočnické praxi.
Kromě studia jste také dělal průvodce pro cestovní kancelář. Jak reagují Češi na rozdílnost českých a čínských konvencí? Mám na mysli například tolik známé mlaskání jako vyjádření pochvaly kuchaři atd.
I když teoreticky můžete znát odlišnosti ve společenských konvencích, zdá se, že jsou nám hluboce vžity, a máme tendenci vnímat je jako pevně dané. Proto nejsou někteří čeští turisté schopni se přes tyto rozdíly přenést a chybně si je vykládají jako projev neslušného chování, i když je jim vysvětleno, že čínské způsoby se od našich liší. Během svého posledního studijního pobytu v Pekingu jsem na vlastní kůži pocítil, jak jsou tyto zvyklosti hluboce zakořeněné. Přestože mi obyčejně nedělá srkání a mlaskání u jídla, kterým Číňané dávají najevo, že jim chutná, nejmenší problémy, setkal jsem se s člověkem, který tyto labužnické projevy dovedl k takové dokonalosti, že ve mně vzbuzovaly velmi nepříjemné pocity. Samotného mě to zaskočilo.
V čem se podle vás nejvíce liší mentalita tamních lidí? Je něco, co vás na Číňanech překvapilo?
Největší rozdíl bych spatřoval ve způsobu myšlení, který je ovlivněn jiným dějinným a filozofickým základem čínské kultury. Další poměrně podstatný rozdíl je např. v oblasti projevování emocí a citových hnutí navenek, které je považováno za nevhodné. Obě tyto oblasti jsou podstatnou měrou určovány čímsi, co bychom mohli nazvat „technologií mezilidských vztahů“, pevně danými pravidly, kterými se tyto vztahy řídí a od kterých se odvíjí také přístup k řešení problémů. S těmito rozdíly často bojují čeští obchodníci a pracovníci českých firem spolupracujících s čínskými kolegy. Jako příklad mohu uvést situaci, kdy čínský protějšek při jednání neodmítne návrh české strany přímo, ale jen v náznacích, které mohou být pro někoho neznalého zcela nesrozumitelné.
Když sečteme vaše studijní pobyty i další návštěvy Číny, dává to dohromady už více jak dva a půl roku. Překvapí vás tam ještě něco? A které místo máte nejraději?
Vzhledem ke kulturním odlišnostem je pro mne Čína nevyčerpatelným zdrojem nového. Jako student nebo průvodce cestovní kanceláře jsem se vždy pohyboval v poměrně uzavřené sociální bublině. Proto mám stále co objevovat. Při posledním pobytu v Číně, kdy jsem shromažďoval materiál pro svou disertační práci (audionahrávky mluvčích z Pekingu) mne zaskočilo, když mi jeden postarší pán, který byl ochoten nechat mne pořídit nahrávku, vzápětí odmítl, když jsem jej požádal o základní osobní údaje pro účely evidence k nahrávkám. Zcela zděšený řekl, že doba je nejistá, a že pokud chci osobní údaje, omlouvá se, ale možnost nahrávat mi neposkytne. Nejspíš měl v paměti hrůzy kulturní revoluce a současně také obavy ze zpřísňující se kontroly čínského obyvatelstva státem.
Text: Michaela Dostálová
