Kytky se umí navzájem varovat před nebezpečím
Až do chvíle, kdy jsem mluvila s Vladimírem Skalickým, studentem 4. ročníku doktorandského programu Experimentální biologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého, jsem rostliny vnímala jako něco hezkého, ale jednoduchého, samozřejmého. Neuvědomovala jsem si složitost těchto organismů a netušila, k jakým procesům či funkcím v jejich listech, kořenech či plodech dochází. Je to pro mě takový nový malý svět, existující nejen sám pro sebe, ale hlavně pro nás. Díky Vladimírovi jsem měla možnost do něj nakouknout…
Co vás lákalo na studiu právě experimentální biologie? Je to takový rozdíl oproti botanice?
Vztah k přírodě jsem si vypěstoval během skautských let. Byl jsem jí fascinován a zvláště rostlinami. Zejména díky jejich nesčetnému využití, ať už na přípravu léčivých čajů, barviv či jako hlavní surovina pro výrobu papíru, příkladů je spousta. Původně jsem se chtěl věnovat botanice, ale časem mě odradily seznamy latinských jmen, které bych se musel naučit. Začalo mě zajímat, jak to v rostlinách funguje. Zaobírat se jejich fyziologií mi umožnil obor experimentální biologie pod taktovkou Laboratoře růstových regulátorů.
Nejste jediným studentem, kterého Nadační fond finančně podpořil v rámci projektu věnujícímu se výzkumu rostlinných hormonů. Na co konkrétně se laicky řečeno zaměřujete?
Asi mnohé čtenáře překvapí, že i rostliny mají hormony zvané jako fytohormony, a dokonce jsou nezbytné pro jejich správný růst a vývoj. V rámci svého projektu se snažím objasnit zastoupení fytohormonů v organelách rostlinné buňky. Pro mnohé to je asi dosti abstraktní, ale lze použít tento příměr: kdyby buňka představovala člověka, pak její organely jsou orgány jako mozek, žaludek a podobně. Jen je vše miniaturní. A tak, jak se ví, že u člověka vzniká inzulin ve slinivce břišní, bylo by pěkné vědět, jak tomu je i u rostlinných buněk.
Získal jste částku 88 000 Kč, co vám umožnila?
Díky poskytnuté finanční podpoře se mi podařilo už dvakrát vycestovat do Umeå ve Švédsku, kde jsem strávil dohromady 5 měsíců. V Umeå se nachází jedno z nejlepších evropských vědeckých center zaměřených na rostlinnou biologii. Zbytek peněz jsem využil na nákup laboratorních pomůcek.
Existuje nějaká paralela mezi hormony rostlinnými a lidskými?
V principu fytohormony působí podobně jako ty naše, tedy přenášejí nějaký signál či informaci. Například již zmíněný inzulin „pouze informuje“, že v krvi je vysoká hladina cukru a tělo na to reaguje. U kytek je to krapet složitější. Jeden typ hormonu řídí více dějů, např. auxin podporuje růst a vývoj kořene, dělení buněk, jejich prodlužování či ovlivňuje buněčnou diferenciaci. Navíc přítomnost dalších fytohormonů může změnit výsledný účinek.
Jak by mohl váš výzkum pomoci například zemědělcům?
Můj projekt by mohl pomoci objasnit účinek fytohormonů, a jak s nimi rostlina/buňky hospodaří. Toho by šlo využít při šlechtění či přípravě tzv. GMO (geneticky modifikované organismy) rostlin odolnějších vůči suchu či patogenům nebo rostlin s větším výnosem. Dále například kolegům z Centra regionu Haná v Holicích se letos podařilo vytvořit nová ekologická hnojiva s obsahem látek podobných fytohormonům s výš pospanými účinky.
Z praktického hlediska – jak se hormony do kytek vpravují, aplikují? Jako první mě napadne injekční stříkačka, ale to je asi nesmysl, viďte?
Injekční stříkačkou by to asi taky šlo, ale v praxi se volí neinvazivní způsoby. Buď se fytohormony přidají do živné půdy jako jiné hnojivo a kytka je přijme kořenovým systémem s živinami nebo je lze aplikovat sprejováním. Právě sprejování je vhodný způsob i pro zemědělce.
Už jste zmínil, že jste byl na studijním pobytu ve Švédsku, jaké to tam bylo? V čem vám tamní vědecké prostředí rozšířilo obzory?
Vždycky jsem se chtěl podívat do Skandinávie, a tak se mi podařilo spojit příjemné s užitečným. Ve Švédsku to je super a rád se tam vracím. Návštěva zahraničí mi pomohla „vylézt z mé bubliny“. Vždycky přijíždím s optimistickým pohledem na věc, že nic není nemožné. Navíc diskuze se zahraničními kolegy z „jiných oborů“ (ale stále to je biologie) mi pomohla dívat se na problém více kriticky a z více úhlů pohledu.
Velmi mě zaujal příklad, který jste mi popisoval a na který narážím už v nadpise našeho rozhovoru. Začínal slovy: „Když třeba kráva přijde k nějaké kytce a začne ji okusovat, tak ta kytka…“. Mohl byste to našim čtenářům zopakovat a dokončit ji?
Fytohormony slouží i ke komunikaci rostlin mezi sebou. Jedná se o skupinu těkavých látek, které se uvolní například při porušení listů. Laicky řečeno, když si kráva ukousne kytku, tyto hormony se uvolní do okolí, které „varují“ další rostliny, že jim hrozí nebezpečí. Ty na to zareagují tvorbou například hořkých látek, díky nimž je kráva nesežere.
Text: Michaela Dostálová
